Německá armáda prováděla v letech 1938-45 na objektech československého opevnění celou řadu pokusů a testů, které měly prokázat kvalitu pevnostních staveb a možnosti německých zbraní. Zpravidla šlo o postřelovací zkoušky dělostřeleckými zbraněmi. Kromě standardních typů zavedených do výzbroje Wehrmachtu byly k ostřelování objektů používány i nové, v boji dosud neprověřené, zbraně a střelivo. To je případ i protibetonových granátů firmy Röchling.

Německá firma Röchling se ve 30. letech zabývala vývojem munice, která by byla schopna ničit mohutné pevnostní stavby. Výsledkem její usilovné práce byla podkaliberní a značně protáhlá střela šípovitého tvaru. V hlavni zbraně byla tato střela upevněna pomocí vodících kroužků, které v okamžiku opuštění hlavně odpadly. Ve stejnou chvíli se rozevřela čtyři křidélka umožňující stabilizovaný let střely k cíli. Velké zvýšení počáteční rychlosti střely se kladně projevovalo na zvýšení průraznosti granátu.

Němci zkoušeli podkaliberní Röchlingy mimo jiné také na objektech obsazeného československého opevnění, přičemž k postřelovacím zkouškám patrně došlo ve dvou časových obdobích. V zimě 1940-41 probíhalo zkušební postřelování na objektech tvrzí Hůrka (dělostřelecký objekt K-S 11) a Hanička (pěchotní srub R-S 77). Němci zde použili granáty, které byly později zavedeny do výzbroje pod označením 21cm Rö.Gr. 42 Be. (granáty odpovídající tomuto typy byly určitě použity na Hůrce, kde se několik exemplářů zachovalo; u Haničky to není potvrzeno). O dva roky později (v zimě 1943) se uskutečnily další zkoušky, tentokrát na Náchodsku. Došlo k postřelování pěchotního srubu N-S 72 náležejícího do sestavy dělostřelecké tvrze Dobrošov. Rozměry dvou zachovalých Röchlingů odpovídají typu 21cm Rö.Gr. 44 Be. Doloženo je také použití Röchlingů při postřelování samostatného pěchotního srubu N-S 91 u Pavlišova na Náchodsku, i když v tomto případě mi není známo přesnější časové období, kdy k těmto zkouškám došlo (je však pravděpodobné, že se uskutečnily přibližně ve stejné době jako zkoušky na nedalekém Dobrošově). Rozměr zde používaných granátů zcela přesně neodpovídá žádnému typu uvedenému v tabulce níže. Rozměry nejvíce odpovídají typu 21cm Rö.Gr. 44 Be, ale mají větší průměr. Ve všech případech byly granáty Röchling použity pro přímou střelbu do obnažených stěn a prokázaly proti železobetonovým stavbám prokázaly značný účinek.

Rozsáhlé testování Röchlingů proběhlo také na obsazených tvrzích belgického opevnění. V průběhu podzimu a zimy 1942-43 byly na tvrzích Battice a Aubin-Neufchateau vyzkoušeny granáty ráží 21, 34 a 35cm. Na rozdíl od pokusů na území bývalé ČSR, zde bylo použito nepřímé palby. Střela vystřelená až do stratosféry působila po svém dopadu na cíl obrovskou kinetickou energií. Průraznost střel, které zasáhly cíl, byla úctyhodná – Röchlingy dokázaly prorazit i 350 cm silné železobetonové stropy nebo se probouraly podzemními chodbami ukrytými v hloubce více jak 35 metrů. Velkým problémem byl značný rozptyl jednotlivých zásahů.

Dnes je možné tyto granáty vidět v expozici na Dobrošově (přední část jednoho granátu je součástí výstavy v podzemí, další je dosud zabořen v týlové stěně objektu N-S 72) nebo v samostatném objektu R-S 90/I na Komářím vrchu v Orlických horách, kde je uloženo několik střel pocházejících z objektu K-S 11. Další dva granáty jsou dobře vidět v čelní stěně pěchotního srubu N-S 91 u Pavlišova na Náchodsku. Velké množství granátů Röchling je také dochovalo v podzemí belgické tvrze Aubin Neufchateau, kde značně poškodily bojové objekty i podzemní prostory.