Věž RO - od Mnichova až do trpkého konce

O vývoji a zahájené výrobě dělostřeleckých věží RO, jakož i 10cm houfnic vz.38, již bylo napsáno dosti a není zajisté nutno toto vše opakovat. Československý vývoj šel svou cestou, neboť naše armáda odmítla víceméně zkopírovat francouzské vzory, nedej bože koupit licenci a použít již vymyšlený zbraňový systém. Pokrok od roku 1935 (a pak následné zkoušky) však nebyl tak rychlý, jak se původně plánovalo, a Škoda ani VHHT spolu s MNO/ŘOP/VÚTL nebyly tento postup schopni urychlit. Toto vedlo k „prázdnému" stavu postavených dělostřeleckých objektů v kritickém září 1938.

Co se dělo potom, bych si dovolil popsat trochu lépe, byť jsem si vědom, že mnohé již bylo zdokumentováno a já se mohu v něčem i plést - opravte mne, pokud je to možné.

Zbraně F3/Y

Zkušební kus houfnice v Plaveckém Podhradie / Hĺbokém se testoval (i v roce 1941) ve zkušebním objektu EC (vytyčeném 9. 4. 1937) a torzo spodní části lafetového rámu se tam dochovalo dodnes, jakož i střílna 45° s krycí deskou!

Pět baterií á 3 kusy (objednané 30. 7. 1938) bylo v době Mnichova rozpracováno, ŘOP následně nepovolilo jejich prodej do zahraniční (SSSR, Jugoslávie) a Škodovka měla po chaotickém podzimu 1938 pokračovat v práci. Přesto vznikl informativní odhad ceny z 25. 2. 1939, který stanovuje cenu za 1 ks vč. záložní hlavně, záložní košile a střílny na 1.210.000,- Kč. Dvojče do věže pak za 1.290.000,- (ano, rozdíl byl pouhých 80 tis, nelze však vyloučit ani početní chybu).

Stav výroby zbraní F3 ke dni 25. 4. 1939

Část zbraně	Rozpracovanost zbraní F3
Část zbraně	1	2	3	4	5
hlavně (2 ks á zbraň)	90 %	80 %	80 %	70 %	70 %
košile (3 ks á zbraň)	90 %	90 %	80 %	80 %	80 %
lafetové rámy	100 %	100 %	75 %	35 %	35 %
lafety	70 %	70 %	65 %	65 %	65 %
kolébky	100 %	30 %	20 %	20 %	15 %
brzdové válce	100 %	70 %	70 %	50 %	50 %
přední příčka lafety	90 %	75 %	50 %	50 %	50 %
střední příčka lafety	90 %	60 %	60 %	50 %	50 %
vložka	100 %	60 %	60 %	60 %	60 %
segment náměru	90 %	80 %	80 %	80 %	80 %
náměrová skříň	80 %	80 %	70 %	70 %	70 %
odměrová skříň horní	80 %	80 %	80 %	80 %	80 %
odměrová skříň dolní	80 %	80 %	70 %	70 %	70 %
vyvažovač	80 %	80 %	80 %	80 %	80 %
rámy střílen - 6 ks s odměrem 45°	hotovo	hotovo
rámy střílen - 6 ks s odměrem 60°	hotovo	hotovo
čelní deska pro 45° - 9 ks	40 %	40 %	30 %
čelní deska pro 60° - 6 ks	připraven materiál

Nutno říci, že původní plán montáže počítal s dodávkou prvních 3 kusů do DS tvrze Smolkov v prosinci 1938. Pak dále v každém měsíci 4 ks.

Výroba - kompletace pokračuje

Dne 29. 9. 1939 MNO ještě objednává 2 ks RO č. 1 a 2 vč. zbraní Y v celkové částce 14.012.563,- K, pak však koncem roku 1939, a především v roce 1940, přebírá otěže osudu houfnic německé OKH (resp. OKH Wa Prüf. 5).

V listopadu 1939 proběhly prohlídky tvrzí Bg a Am pro možné zkoušky (nejen) zbraní Y a RO. Ke zkouškám (bez střeleb) zbraně Y (výr. č. 15) dochází na tvrzi Adam (v objektu dělostřeleckého srubu K-Am-S 43 „Veverka") v měsících říjen až prosinec 1940, což dokazují dokumenty o cestách montéra Škodovky pro její demontáž. Reálné střelby se ovšem prováděly dle dokumentů „u Králík" ze zbraní A6, A7 a B10 mezi 14. 10. až 24. 10. 1940 - zde je zřejmě myšleno z objektu K-S 14 a objektů tvrze Hůrka.

Zbraň Y pak pokračovala ve zkouškách na zkušebním polygonu Hillersleben (toto místo je pro další osud československých pevnostních zbraní docela podstatné) v měsících červen až červenec 1940 (následovaná např. i zbraní B7, výr. č. 2, ozn. v dokumentech jako „9 cm K MIN /t/", někde „Festung Minenwerfer", ovšem zkoušenou finálně v Kummersdorfu, zbraně B7 č. 1, 3, 4 a 5 byly odeslány do Pardubic). Zbraň byla po střelbách odeslána zpět do Škodovky k opravě tak, aby mohla znovu opět pokusně střílet v Bolevci v lednu 1942.

Poté se informace o zkouškách i samotných zbraních (5 baterií á 3 ks) ztrácí, je však jisté, že práce pokračovaly, pokud již v roce 1942 nebyly všechny kusy dohotoveny a uskladněny v Pardubicích. Výše zmiňovaná dvojčata pro F3V jsou dle dokumentů do 25. 12. 1941 odebrána („abgenommen") a v první půlce roku 1942 budou (mají být) v rámci vybavení obou věží odeslány (kam ? - min. 1 ks spolu s věží RO do Hillerslebenu ?).

V roce 1945 se houfnice zřejmě nacházely v ženijním skladu v Pardubicích, neboť při evidenci z roku 1947 je zde prokázána existence 15 ks pevnostních houfnic vz. 38 a 15 ks střílen. Poválečný osud zbraní Y za třetí republiky a po převratu byl poznamenán úvahami mezi roky 1948 a 1949 o další roli - dostavbě opevnění z let 1935-38, resp. výstavbě nového (viz např. objekty pro Slavkovský les ve VVT Kynžvart), přičemž je dokonce uvažováno o převrtání houfnic na ráži 105 mm. Podle článku pana Dubánka v Novodobých fortifikacích bylo uvažováno celkem o výstavbě 6-ti objektů, z nichž některé měly být dělostřelecké či minometné. O průběhu kontrol pevnostního materiálu v Pardubicích vznikla obsáhlá korespondence a materiály, které se však zachovaly pouze částečně. Rozhodnutí o likvidaci houfnic bylo vydáno v září 1950, a i přes to, že měly být zachovány 3 kusy zbraně Y pro studijní účely, všechny zmizely v n.p. Kovošrot, po uzavření smlouvy mezi MNO a podnikem Kovošrot, mezi lety 1954 až 1957. Jejich osud končí v československých hutích (zřejmě v Kladně).

F3V/RO

V hale Velké montovny ve Škodovce byly zřízeny dvě montážní jámy (č. 1 a 2) a v nich měly být věže zkušebně smontovány a částečně odzkoušeny. Dle informací jednoho z mých kolegů se jámy nacházejí pod novou podlahou zřízenou novodobě v tomto objektu a ještě před tím (po roce 2000) byly alespoň částečně (ovšem jak jsem pochopil pouze „po známosti") k nahlédnutí (vstup do jámy, část pod povrchem), byť již byly obě zatopené. Dle podkladů z archívu Škodovky (D.p. pana Chmelenského) se jámy také označovaly „A" - jáma s manipulačními prostory a „B" - jáma bez manipulačních prostorů.

Stav výroby a kompletace věží RO k 8. 10. 1938

Část věže	Věž
Část věže	1	2	3	4
předpancíř (4 čtvrtiny)	90 %	?	25 %	-
kroužek (kruh) pod věž	75 %	-	-	-
kopule	95 %	75 %	-	-
svařovaná konstrukce	100 %	90 %	-	-
vedení věže	100 %	80 %	50 %	10 %
závaží věže	100 %	95 %	-	-
kruh pod závaží	100 %	85 %	-	-
segment pod otočnou pl.	80 %	?	-	-
drobné součásti	80 %	50 %	-	-
kulová dráha	95 %	90 %	-	-
výtahy	ve stádiu zkoušek (zřejmě 1 ks)
hlavně	1 hot. + 3 na 80 %; dále u druhé věže údaj 70 %
externí materiál	100 % objednán, stav u subdodávek nezjištěn
časovací přístroje	2 ks rozpracovány na 75 %
6 dalekohledů	rozpracováno v Optikotechně
elektrické přístroje	objednáno v Brně - částečně dodáno

K této tabulce lze ještě dodat, pokud se vrátíme časově trochu do minulosti, že první kopule RO, spolu s deskou 1000x1200x350 mm pro nástřel, byla odlita 27.1.1938 z pecí č. IV a VIII za pouhých 13 minut (15:15 až 15:43 hod), vyjmutí odlitků proběhlo po cca. 5-ti týdnech.

V informativním odhadu ceny z 25. 2. 1939 je stanovena cena pro 1 ks věže pro, cituji: „dvojčitou 10 cm houfnici", bez zbraně, bez telefonního a signalizačního materiálu a bez montáže, na 8.990.000,- Kč. Dle archívního dokumentu se předpokládalo původní smontování věže č. 1 asi do konce května 1939. Práce dále pokračovaly pouze u kusů 1 a 2.

Zřejmě v průběhu první půle roku 1939 (zdroje nejasné: únor až květen) byly provedeny zkoušky muničního výtahu pro věž v prázdné (?) jámě č. 2.

Dne 29. 9. 1939 MNO v likvidaci ještě (?) definitivně objednává 2 ks RO č. 1 a 2 vč. zbraní Y v celkové částce 14.012.563,- K, což přípisem z 12. 11. 1940 přebírá již konečně OKH Wa - Prüf na základě dokumentu z 22. 11. 1939 a objednávky ze dne 7. 8. 1940, což ruší původní objednávku MNO v likvidaci. Zde si dokumenty a informace značně protiřečí (viz dále), neb původní termíny dodání měly být: věž č. 1 do konce prosince 1939 a u věže č. 2 do konce února 1940. Oba termíny byly pak prodlouženy o 3 měsíce. V říjnu 1939 proběhly také jednání o možném osazení F3V do objektu K-Bg-S 12 „Na kótě", k čemuž ve finále nedošlo.

Dne 21. 9. 1940 oznámila Škodovka, že vyžadované změny v konstrukci věže (jeden nebo oba kusy ?) - výhybková kolejnice pro výměnu hlavní, cifrování (myšleno zřejmě cejchování) stupnic odměru a osvětlení ukazatele odměru v mezipatře, pojistka proti odpálení při neúplně zdvižené věži - budou provedeny do konce září, pak bude věž interně testována (v jámě montovny) od 1. 10. do 7. 10. tak, aby byla připravena mezi 7. a 12. říjnem k přebrání a transportu do Hillerslebenu.

Lze tedy vyvodit, že jedna z věží byla uskladněna po dokončení (OKH nařídilo dokončení obou věží a uvolnění montovny pro jinou výrobu) rozmontovaná v Pardubicích a druhá měla putovat do Německa. Protože existuje hlášení až z 1. 7. 1942 o montáži v Hillerslebenu (převzato z německého FB, díky kolegům):

Hillersleben

Toto plošně (cca 32x11 km) rozsáhlé zkušební místo západně od Berlína, severně nad městem Magdeburg, sloužilo německé brané moci k testování zbraní již od roku 1935, a bylo v užívání do dubna 1945. Po obsazení americkou armádou byl celý areál zdokumentován a velká část dokumentů (zřejmě i o naší RO) byla přesunuta za oceán do Aberdeenu. Poté přichází Rudá armáda, která zde setrvá až do roku 1994. Pak areál přebírá Bundeswehr, který ho definitvně opustí v roce 2010.

Obrovská plocha byla rozdělena (spíše na ni byly umístěny) na tzv. „Prüfplätze" A až I, které byly využívány pro různé typy staveb, zbraní a zkoušek. Nás bude zajímat:

A-Platz, kde byl postaven tzv. objekt „Scharnhorst", až se třemi podzemními podlažími. Zde byly „WaPrüf InFest" testovány vlastní i cizí pancéřové prvky - a tedy zřejmě i naše RO.

Nyní je objekt Scharnhost v troskách - byl důkladně zničen po válce.

Informace o možné poloze naší RO (různé skupiny na FB, stránky, atd ....) se ovšem liší - některé ukazují sem na plochu A, jiné na plochu I.

Plocha I je severně od lokace A a byly zde testovány opevňovací prvky a postřelovány speciálně namontovaným kanonem na portálu (!) pro střelbu i svisle dolů - viz foto - ano, onen portál v přední části fotografie. Byť se to zdá divné - existují dochované fotografie montáže kanonu na tomto jeřábu (FB).

Samotný „I-Platz" sloužil k testování pilotních modelů (typů) opevnění a jejich prvků. Plocha měla rozměry asi 400 x 600 m. V oblasti se nacházely tři skupiny cílů (staveb) :

Skupina 1: Čtrnáct betonových bunkrů s tloušťkou stěn a stropu od 13 do 18 cm. Všechny tyto bunkry byly poškozeny střelbou se shora. Některé z nich byly napadeny jinými typy zbraní a demoličními náložemi.

Skupina 2: Několik cílů (staveb) v různých fázích výstavby.

Skupina 3: Osm kompletních typů (prvků) opevnění. Všechna s věží s pevnými nebo zasouvatelnými děly. Opevnění (prvky) byly vybaveny několika patry místností pro obsluhu věže. Momentálně rozsáhlé místo plné trosek, pozůstatků budov a betonových artefaktů, jakož i střepin z pancéřových prvků, si vysloveně říká o detailnější průzkum někoho z nás - který ví a případně to co zná i pozná.

Pojďme se ale vrátit do roku 1942, kdy snad byla zde v Hillerslebenu (musím podotknout, že úplně 100% nelze opomenout ani Kummersdorf, který byl spíše určen pro testy samotných zbraní - např. naší B7) smontována věž RO a zkoušena. Existuje snad seznam instalovaných pancéřových prvků v Hillerslebenu od Martina Bürena - pro mne zatím nedostupný - který by montáž zde RO potvrdil. Dle informací z německého diskuzního fóra (podle časopisu organizace INTERFEST) byly po zničení obou míst (A + I) části pancéřových prvků odvezeny do hutí v Magdeburgu. Zde bohužel asi končí stopa po věži RO č. 1.

Věž RO č. 2 leží po roce 1945 v pardubickém ženijním skladu a je evidována již zmíněným průzkumem v roce 1947 - podrobný seznam z evidence je obsahem článku pana Dubánka v Novodobých Fortifikacích. Některé dokumenty hovoří např. o značném napadení rzí. Níže letecký měřičský snímek z roku 1946 (zdroj ČÚZK).

Poválečný osud věže č. 2 byl poznamenán (stejně jako zbraně Y) úvahami mezi roky 1948 a 1949 o výstavbě nového opevnění na západní hranici (viz např. objekty pro Slavkovský les ve VVT Kynžvart). Podle výše zmíněného článku v Novodobých fortifikacích bylo uvažováno celkem o výstavbě 6-ti objektů, z nichž 2 měly být určené pro osazení RO a i OR. O průběhu kontrol pevnostního materiálu v Pardubicích vznikla obsáhlá korespondence a materiály, které se však zachovaly pouze částečně, přičemž byly skartovány i fotky věže RO ze srpna 1949. Rozhodnutí o likvidaci nepotřebného pevnostního materiálu padlo v roce 1950, a věž RO č. 2, po uzavření smlouvy mezi MNO a n.p. Kovošrot, mezi lety 1954 až 1957 končí v československých hutích (zřejmě v Kladně).

Na závěr, pro zajímavost, výkresy dvou verzí dopravního vozu pro OR a RO z archívu VHÚ

Použité zdroje

Archiv Petr Sikora, Ondřej Filip

ČÚZK, archiv VHA a SOA Plzeň

Skupiny na FB, bunkry.cz, nexusboard forum, hillersleben.com

Recenze, korektury a připomínky : I.V. a J.H.

Časopis Novodobé fortifikace

FF UK, D.p. Jiří Chmelenský: „Od palisády k moderní Čs. dělostřelecké věži. Vývoj pevnostního materiálu Škodovými závody v 19. a 20. století"

Rudolf Elias Hochman - Jan Badin - Vašek Toman a neznámý "Démon"