Stavitel Bohuslav Oulehla

C. k. česká státní průmyslová škola - škola mistrovská, oddělení stavitelské (1907-1908): stavitelský mistr. Ve škole na Kudelově 8 v Brně je dodnes na stavitele vzpomínka: na pravé stěně vestibulu je umístěna pamětní deska, věnovaná profesorům a žákům Státní průmyslové školy stavební, jakožto obětem nacismu. Navržena a zhotovena byla zdejším profesorem Václavem Zykmundem. Slavnostně byla odhalena v neděli 6. října 1947. Nápis na desce zní: „V TĚŽKÝCH DOBÁCH POROBY 1939-1945 POLOŽILI ŽIVOT ZA NÁROD A VLAST ... BOHUSLAV OULEHLA ...

V roce 1913 byla B. Oulehlovi udělena živnostenská koncese pro zednického mistra, v roce 1920 pak koncese stavitelská.

Za manželku pojal Františku Dušatkovou (1906), sňatek měli 22. 5. 1930 v Brně v kostele sv. Jakuba. Měli dceru Věru Novotnou (roz. Oulehlovou).

V roce 1937 byl evidován jako poručík pěchoty v záloze horského pluku 2.

Rodina Oulehlova byla v Dukovanech oblíbená. Otec, Pavel Oulehla (1858) - rolník, byl mj. starosta obce, náčelník hasičského sboru, starosta tělocvičné jednoty Sokol. Matka Anna (1858), roz. Šabatová. Rodiče se nástupu nacismu nedožili. Bohuslav Oulehla (1885) byl nejstarší ze sourozenců, stavitel. Mladší Jaroslav (1891) se vrátil z války v roce 1921 jako legionář, sloužil u četnictva (strážmistr). Václav (1892) byl rolník. Miloš (Miloslav) (1894) byl zámečnickým mistrem v Kuroslepech. Další sourozenci byli Amálie, Hynek, Marie, Leopold, Alois a Anna.

Období okupace bohužel skončilo pro pana stavitele nešťastně. Byl odsouzen stanným soudem v Brně 1. 7. 1942 pro rušení veřejného pořádku a bezpečnosti a pro přípravu velezrady k trestu smrti a zabavení veškerého majetku. Byl popraven za poskytování pomoci (potraviny, ubytování) Cyrilu Vafkovi ml. (spolumajiteli továrny na klobouky Břínek & Vafek v Rajhradě, sokolu a odbojáři), který se ukrýval před gestapem. Cyril Vafek navázal spojení s Milošem Oulehlou z Kuroslep a jeho prostřednictvím s jeho bratry, četnickým strážmistrem Jaroslavem, stavitelem Bohuslavem a rolníkem Václavem Oulehlovými z Dukovan (a manželi Foretníkovými). Všichni (až na Václava) byli zatčeni a popraveni. Byl zpopelněn v Krematoriu města Brna 6. 7. 1942, číslo kremace 6163, zapsáno do matriky zemřelých na základě oznámení gestapa z 1. 7. 1942.

V Dukovanech, na domě čp. 181, je umístěna pamětní deska bratrů Bohuslava a Jaroslava Oulehlových. Prezident republiky Ludvík Svoboda „v uznání bojových zásluh, které získal v boji za osvobození republiky Československé z nepřátelského obsazení" udělil 15. prosince 1945 popraveným bratrům Československý válečný kříž 1939 „In memoriam" jako uznání za boj pro osvobození republiky.

Některé stavby stavitele

1909 - rozšíření školní budovy v Dukovanech podle plánů Bohuslava Oulehly a Ing. Fišera.

1924 - rozšíření dukovanského hřbitova a stavba márnice

1925 - sokolovna Dukovany.

1932 - budova pro Spořitelní a záloženský spolek v Dukovanech. MZA: přečin proti bezpečnosti života: zanedbal jako stavitel dne 2. července 1932 při stavbě schodiště v novostavbě v Dukovanech správné technické provedení prací a zavinil jeho sesunutí, úraz dělníka a smrt dalšího (tesaře Josefa Bartůňka); odsouzen k 1 měsíci vězení.

1938 - Mohelský mlýn. V roce 1937 mlýn jako zadlužený koupil Antonín Hájek a Marie Volavková. Na místě původní budovy pro ně stavitel Bohuslav Oulehla postavil podle vlastního projektu nový mlýn. Provoz vybavil generátorem s novou turbínou a přistavěl pilu, strojní zařízení dodala firma Antonína Jeřábka z Velkého Meziříčí. Mlýnice je třípodlažní, zastřešená polovalbovou střechou, dochoval se také nápis Mohelský mlýn. Správní a obytná část, zakončená sedlovou střechou s osmibokou skleněnou kupolí slunečních lázní, přiléhá k mlýnici z východu. Za druhé světové války nebyl provoz mlýna přerušen, po znárodnění připadl pardubickému n. p. Mlýny a těstárny. Dnes objekt po celkové rekonstrukci využívá Ústav biologie obratlovců AV ČR, v mlýnici je galerie.

1941 - vybudování a přestavění bytů pro místní dělníky na pozemku místního velkostatku v Dukovanech.

V květnu 1938 se konalo výběrové řízení na výstavbu lehkých překážek v úseku 14 Valtice. Na území Valticka mělo ležet asi 30,5 km překážek. Úsek byl zadán nejlevněji oferující firmě B. Oulehla, která ho nabídla postavit v průběhu stanovených 120 pracovních dnů za 997 834, 95 K. Při číselném přezkoušení podnikatelem předložené finanční rozvahy zjistila vojenská správa, že nabídka je podhodnocena a sama rozpočet zvýšila na 1 015 825, 50 K. Za tuto sumu byl po schválení ŘOP úsek dne 10. června 1938 i zadán. Naopak v soutěži na stavbu překážek těžkých firma Oulehla nezvítězila.

Ještě v roce 1946 se vdova po staviteli, Františka Oulehlová, snažila získat nedoplatek po těchto provedených pracích ve výši 20.348 K. Prokazování bylo obtížné především proto, že po zjištění smrti B. Oulehly nebyla projednána pozůstalost a jmění zemřelého bylo policejně zabaveno.

 

Zdroje a literatura

MENŠÍKOVÁ, M.: Bohuslav Oulehla. Internetová encyklopedie dějin Brna [online].

KOHOUTOVÁ, L.: Život v obci Dukovany v letech protektorátu (1939-1945). Diplomová práce. Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta, katedra historie. Brno 2020.

GREGOR, F. a JIČÍNSKÝ, P.: Historie obce Dukovany do r. 2000. Dukovany: Obec Dukovany, 2009.

TRECHA, F.: Československé opevnění na jižní Moravě. Bakalářská diplomová práce. FF MU, Brno 2009.

Pamětní kniha Tělocvičné jednoty Sokol v Dukovanech.

Vojenský historický archiv v Praze

Moravský zemský archiv (MZA), Krajský soud Znojmo, NAD 150, C 59, karton 465.

Národní digitální knihovna. Národní památkový ústav (www.npu.cz).

www.ropiky.net, www.vodnimlyny.cz.