Josef Filsak

Narodil se 12. března 1886 v Lásenici. Od 16. září 1892 navštěvoval obecnou školu v Lásenici, později absolvoval dvě třídy německé školy v nedalekém Dolním Žďáru. Základní vzdělání dokončil na jaře 1900. V březnu téhož roku byl přijat do učení u zednického mistra Ignatze Riebela v Číměři (tehdy Schamers). Výuční list získal 15. března 1903 a ještě téhož měsíce se vydal do Vídně, kde strávil tovaryšská léta – už 1. dubna nastoupil jako zedník a fasádník ve firmě Thomas Kazda, u níž k plné spokojenosti majitele pracoval do 30. září 1905. Po vykonané vojenské službě se k této firmě vrátil a byl u ní zaměstnán od 15. března 1909 do 31. května následujícího roku.

Poté se vrátil do rodného kraje, od července pracoval jako zednický polír u zednického mistra Tomáše Rubého staršího ve Strmilově, zůstal zde však necelý rok. Pak se odebral opět do Vídně, kde nastoupil jako stavební polír ve firmě městského stavitele W. Hulese, ale pouze v sezóně, neboť od poloviny říjny do poloviny března po tři roky studoval na „škole pro živnosti stavební pro zedníky a tesaře“ při c. k. České státní průmyslové škole v Plzni. Během studia opustil Hulesovu firmu, protože získal místo hlavního políra u stavitele architekta Franze Zelenky ve Vídni (stavitel především činžovních domů). V roce 1915 dosáhl Josef Filsak oprávnění mistra zednického a trvale se usadil v Jindřichově Hradci (foto 02). Zde také téhož roku získal koncesi k provozování zednické živnosti. V říjnu 1915 se oženil s Anastázií Němcovou (1892) z Dolního Skrýchova.

Válka na nějaký čas přerušila činnost Josefa Filsaka, neboť byl odveden k jindřichohradeckému 75. pěšímu pluku. V bojích byl raněn, pro „prostředně těžké poranění“ byl evidován v Záložní nemocnici č. 1 na Smetánce na Královských Vinohradech, poté byl v lednu 1917 přidělen ke stavební firmě Müller a Kapsa v Plzni jako „válečný invalida“. Zaměstnán byl jako zednický a tesařský polír při továrních a válečných stavbách Škodových závodů v Plzni. Dokládá to vysvědčení podepsané Ing. Müllerem, které příznivě hodnotí Filsakovu odbornou znalost, pečlivost a spolehlivost a které bylo vystaveno „jako doklad ku žádosti za připuštění ku zkoušce stavitelské“. Tuto zkoušku pak J. Filsak úspěšně vykonal v listopadu 1917 v Praze a dosáhl tak oprávnění stavitelského. V únoru 1918 mu poté c. k. místodržitelství udělilo koncesi k provozování živnosti stavitelské se stanovištěm v Jindřichově Hradci č. p. 309/II, v domě na rohu Nádražní a Sládkovy ulice, za nímž se nacházel i rozhlehlý stavební dvůr (foto 03) (foto 03a).

Po vzniku samostatné Československé republiky, která potřebovala zajistit své hranice, se Josef Filsak v červnu 1919 přihlásil jako dobrovolník do II. pluku Stráže svobody, 15. prosince následujícího roku byl v hodnosti desátníka převeden do zálohy jindřichohradeckého pěšího pluku č. 29. Po stabilizaci poměrů se stavitel Filsak vrátil ke své práci a nabízel „projektování a provádění novostaveb, přístaveb a nástaveb“. Šlo o určitou formu výstavby se státní podporou, která byla splácena formou nájmu a pokud se na výstavbě podílelo město, po určité době nájemní domy přešly do majetku města. Byla tak řešena otázka nedostatku bytů napříč celou republikou. Zajímavé je, že nositeli těchto revolučních novinek ve stavebnictví byli právě stavitelé, kteří k informacím přišli asi během svého vzdělávání, protože města a jiné instituce (například spořitelna, která měla poskytovat půjčku) se stavěly k této formě výstavby značně nedůvěřivě a stavitel povětšinou nesl veškeré břímě výstavby.

Ve 20. a 30. letech se Filsakova firma významně podílela na stavebním ruchu nejen v Jindřichově Hradci, ale i v okolí. Kromě výstavby domů, z nichž nejznámější si Josef Filsak postavil pro svou rodinu ve Sládkově ulici, se jeho podnik zabýval i stavbami průmyslovými, např. stavbou družstevní mlékárny ve Stráži nad Nežárkou, a veřejnými, například stavbou Živnostenské školy v Jindřichově Hradci. Významný byl přínos Filsakova podniku i na přestavbách historických budov, například objektu Střelnice v Jindřichově Hradci nebo Panského mlýna ve Stráži nad Nežárkou, či na budování a opravách mostů na Jindřichohradecku.

V roce 1927 rozšířil stavitel svou firmu o strojní truhlárnu a závod na výrobu cementového zboží ve Stráži nad Nežárkou (foto 04) a v následujícím roce se zapojil i do výchovy a vzdělávání mládeže, když po dvě zimní sezóny vyučoval na Odborné pokračovací škole stavební při Živnostenské škole v Jindřichově Hradci.

Po vojenskou správu prováděl Josef Filsak výstavbu lehkého opevnění. Nejdříve dostal v červenci 1936 zadánu výstavbu 21 objektů starého typu v úseku IV.a Jindřichův Hradec – východ (od Peršláku u Nové Bystřice po Staré Město pod Landštejnem), poté v červenci 1938 vyhrál soutěž na výstavbu 83 řopíků v úseku 166 Jindřichův Hradec, z nichž se do mnichovských událostí ale podařilo stavebně dokončit pouze 36 a 12 zůstalo pouze ve fázi rozestavěných. Tato linie objektů nového typu měla vést od Krvavého rybníka u Hospříze, přetínala silnici z Číměře na Horní Pěnu a Lásenici až k rybníkům jižně Lásenice.

Období okupace přečkal Josef Filsak bez vážnějších otřesů ve fungování firmy, rodinu však těžce zasáhlo zatčení syna Karla, který byl v té době studentem architektury v Praze, a jeho odvlečení do koncentračního tábora.

V dubnu 1944 přemístil sídlo svého podniku do rodinného domu č. 332/II ve Sládkově ulici (foto 05). Po válce ještě krátce vedl firmu, ale 23. prosince 1948 zemřel. Pochován byl na novém jindřichohradeckém hřbitově. Rodinný náhrobek je dílem jeho syna, architekta Karla Filsaka (foto 05a)a

Stavitel Josef Filsak byl prototypem českého podnikatele, který vzešel z venkovského prostředí a pouze svou pílí, poctivou prací a studiem oboru se ze zednického učně vypracoval na uznávaného stavitele v okresním městě. Zdá se být symbolické, že v roce jeho úmrtí začaly být v Československu likvidovány soukromé firmy, tedy i soukromí stavitelé.

V rodinné tradici pokračovali jeho synové – Josef a Karel. Oba se nejdříve u svého otce vyučili řemeslu a potom dále studovali. Josef (1916-1983) se stal stavebním inženýrem, Karel (1917-2000) významným českým architektem.

Stavitel Filsak se také zapojil do společenského života. V dobovém tisku je například uváděn jako člen představenstva družstva Domov, stavebního a bytového družstva, řešícího bytovou otázku s pomocí státu (1919). Záhy se také zapojil do práce v místní samosprávě – například v místním odboru městské správy, například ve stavební komisi (1918), v odboru zdravotním (1919), jako městský radní (1918-19), v právním a správním odboru (1923) … Také byl jmenován v listě porotců soudního dvora v Českých Budějovicích pro rok 1927, v červnu 1941 byl dokonce jmenován soudním znalcem pro odhad budov s malými a středními podniky při soudu v Jindřichově Hradci.

Na kandidátní listině na č. 2 za Čsl. stranu sociálně demokratickou (Obecní volby 1919), později za Československou živnostensko-obchodnickou stranu středostavovskou (1923) a za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu (zakladatel Ant. Švehla) (1935).

Byl také členem Sdružení koncesovaných živností stavebních (1935) nebo členem Tělocvičné jednoty Sokol v Jindřichově Hradci (1936) (i se synem Josefem).

Vztah ke společnosti charakterizují i krátké zprávy z tisku, že ve prospěch Jubilejního fundu pro obrany státu poukázalo přímo stavební dělnictvo stavitele Josefa Filsaka 750 Kč a stavitel Josef Filsak 1000 Kč. (Zájmy Českomoravské vysočiny, roč. 8, číslo 30, 1938) (Ohlas Nežárky, roč. 68, č. 30, 22.7.1938). Ve prospěch Českého srdce daroval stavitel J. Filsak peněžitý dar. (1919), nebo že ve prospěch Ústřední Matice školské na sbírku dar svatováclavský daroval stavitel J. Filsak peněžitý dar. (1919).

Jeho některé stavební aktivity byly již výše zmíněny.

Za komentář určitě stojí nový dům Karla Němce na rohu ulice Nádražní a Sládkovy (č. 309/II). Stavbu provedl jeho zeť, stavitel Josef Filsak. Štukové reliéfy od sochaře Rudolfa Kabeše umístěné na rohové věžičce zobrazují alegorické ženské postavy v antikizujících róbách. Symbolizují Umění a Architekturu – jedna má v pravé ruce špachtli a v levé amforu, druhá drží pergamen v ruce a o nohu se jí opírají rýsovací pomůcky.

O dva domy výše ve Sládkově ulici později stavitel Filsak postavil vlastní dům (č. 332/II), také výrazně zdobený, jeho odborný popis však t.č. není k dispozici.

Na Sládkově ulici můžeme najít ještě další nájemní dům postavený Filsakovou firmou - č. 331/II (foto 06) a podobně i na rohu Třebického a Tovární ulice (Tovární č. 321/II) (foto 07).

Z pozice člena Okresní správní komise se účastnil v přípravném výboru pro stavbu dráhy české Budějovice – Lišov – Třeboň – Stráž – Jindřichův Hradec, řešili výstavbu silnice Panské Dubenky – Zahrádka – Palupín – Strmilov (Ohlas od Nežárky roč. 49, č. 48, 21.11.1919)

Přestavba Panského mlýna ve Stráži nad Nežárkou (Plavsko, u řeky Nežárky). Mlýn a pila č. p. 98 majitele Hynka Gablera, v rámci oprav zřejmě postavena nová Francisova turbína s výkonem 38 ks při spádu 2 m (asi 2021) (foto 08).

Most přes Nežárku v Dolním Skrýchově (1922). Dnes velmi vkusně po modernizaci mostu uloženy dva původní základní kameny původního mostu – z roku 1853 od Hynka Swobody a z roku 1922 od Josefa Filsaka (foto 09a) (foto 09b) (foto 10).

Přestavba sokolské dvorany na Střelnici (1923-24) – plány a stavitelská práce (foto 11).

Živnostenská záložna, Miřiovského 253/II, 1929, Josef Filsak, projekt (foto 12).

Stavba silnice Domažlice – Jindřichův Hradec, dodávka lomového kamene, štěrku a hlinitého písku (1937).

Přestavba jindřichohradecké spořitelny (1937), podle arch. Josefa Maříka z Prahy (foto 13).

Budova Živnostenské školy (dnešní střední odborné učiliště), u křižovatky ulic Miřiovského a Pravdovy, architektonický návrh Antonín Mečíř, stavba Josef Filsak (1937-1938) (foto 14) (foto 15) (foto 16) (foto 17) (foto 18).

Chirurgický pavilon nemocnice – podle plánu architekta Antonína Mečíře stavěl stavitel Josef Filsak (1938) (foto 19).

Rodinný dům Františka Smetany na vídeňském předměstí (asi) (1915) (společně se stavitelem J. Malinovským ml.).

Most přes Nežárku u Jemčiny společně s firmou Ing. R. Fiala, Praha (1938).

Vítěz výběrového řízení pro stavbu celního úřadu v Košťálkově u Starého Města (1938).

Důkladné lešení k sousoší sv. Trojice, které opravoval akademický sochař Karel Zentner (1940) (foto 20).