Pevnostní uzávěra Slivice, krycí název „Erasmo Boschetti“
Pevnostní uzávěr Slivice, s krycím názvem „Erasmo Boschetti“, byl posledním prvosledovým uzávěrem pevnostního sektoru XXIII/b. V první řadě měl bránit železnici Lublaň – Postumia (Postojna) – Trieste (Terst), položenou v hlubokém terénním zářezu a nedalekou silniční křižovatku.
Pěchotní tvrz O-175 byla vybetonovaná ve skále přímo vedle oblouku železniční trati. Vstup pro mužstvo se nacházel bezprostředně u kolejí, které vojáci při poplachu museli přejít. Krátkou chodbou se dostali přímo ke vstupům do dvou střeleckých místností. Pravá blíže kolejím byla vybavena protitankovým kanónem Nordenfelt 57/43, levá těžkým kulometem. Obě zbraně mířily na trať čelně střílnami v pancéřových deskách. Druhý a širší vstup pro zásoby umístili projektanti o 15 metrů dále a ve větší výšce, neboť se počítalo s vykládkou munice, proviantu a materiálu přímo z železničních vagonů. Tady ovšem museli vojáci přenášet náklad v rukou přes celou tvrz, neboť například muniční skladiště se nacházela na opačné straně. Některé místnosti nejsou zcela vybetonovány a skála je pokryta jen betonovým nástřikem.
Tvrz je dnes v relativně dobrém stavu, neboť pancéřové desky ve střeleckých místnostech nebyly vytrženy (i když práce v kulometné kasematě již započaly).
Druhá pěchotní tvrz O-176 se třemi bojovými objekty je umístěna u silniční křižovatky, kde se na vedlejší silnici Unec – Postumia napojuje odbočka na Cerknici. Sruby Centro 177 a 178 ležely po obou stranách křižovatky a měly po třech pancéřových jednostřílnových kopulích. Centro 176 disponoval dvěma těžkými kulomety ve čtyřstřílnové kopuli, která umožňovala vést kruhovou palbu. Tento objekt chránil tvrz před útokem z týlu. Každý objekt mohla posádka opustit nouzovým východem šachtou přímo z podzemí. U srubů Centro 176 a 178 pomocí točitého schodiště, u Centro 177 to byla šachta se stupačkami.
Podzemí tvrze je poměrně rozsáhlé a protože ji po válce používala jugoslávská armáda, je v relativně dobrém stavu. To ovšem neplatí o bojových objektech, ze kterých koncem šedesátých let zmizely veškeré pancíře. Díky vysekání veškerého porostu a dřevin je dnes povrch tvrze přehledný a vstup, všechny sruby i nouzové východy lze dobře najít. Je třeba ještě dodat, že obě tvrze dnes odděluje novodobá dálnice, která vede mezi železniční tratí a původní silnicí. Stavební práce poničily některá polní postavení, kterých je v okolí uzávěru poměrně dost.
Naštěstí zůstaly zachovány pozice tří protitankových kanónů 47/32, které křižovatku bránily. První byl umístěn v betonovém krytu zesíleného polního opevnění nedaleko od železnice a bočně postřeloval prostor celé křižovatky. Druhý vedl čelní palbu na PT překážky uzavírající cestu z Unce a třetí mířil na bok PT příkopu u silnice na Cerknici. Tyto zbraně byly umístěny ve střeleckých okopech v týlu za objektem Centro 176. Několik budov posádkových kasáren najdeme severně za srubem Centro 177 a za zmínku stojí ještě zachovalé muniční skladiště v týlu tvrze O-175.
V roce 1941 bránilo dokončený uzávěr 145 vojáků se třemi důstojníky. K dispozici měli 4 protitankové kanóny, 11 těžkých a 13 lehkých kulometů. Dnes jsou obě tvrze volně přístupné, ale doporučuji návštěvu pouze O-176. Ke vchodu do O-175 vede nebezpečná cesta těsně podél kolejiště. Přímo v zářezu je mezi kolejemi a skalní stěnou jen malá mezera a tlaková vlna vytvořená projíždějícím vlakem může člověka strhnout pod jeho kola.