Pevnostní uzávěra Bivio Zelin, krycí název „Mario Di Centa“

Pevnostní uzávěr „Bivio Zelin“, pojmenovaný „Mario Di Centa“ najdeme v obci Straža. Jeho prvořadým úkolem bylo bránit hlavní silnici Logatec – Tolmin – Udine v místě napojení komunikace Škofja Loka – Cerkno, která umožňovala jugoslávské armádě obejít pevnostní uzávěr „Guido Pellizzari“ v obci Podroteja. Umístění až za křižovatkou vytvářelo současně pojistku v případě průlomu u Podroteje. Silnice u obce Straža se klikatí podél řeky Idrijice mezi příkrými svahy a opevnění jsou vybudována po obou stranách úzkého údolí. Přístupy k uzávěru chránily z obou směrů protitankové příkopy s betonovou zdí doplněné protipěchotní překážkou a řeku Idrijici přehrazovala trojitá lanová překážka.

Pěchotní tvrze zabetonované do skal jsou členěny do hloubky tří sledů. Severně nad křižovatkou je umístěna tvrz O-63, vyzbrojená třemi kulomety v kasematách. Dvě zbraně mířily na křižovatku, třetí kryla silnici od Cerkna. K pozorování a blízké obraně sloužil sponzon (porta garitta) vybavený lehkým kulometem. Jižně na levém břeku řeky stojí tvrz O-64 vyzbrojená dvěma kulomety. Jeden chránil tvrz O-63, druhý křižovatku. Vedle tvrze je umístěn protitankový objekt zesíleného polního opevnění, jehož kanón bránil čelní palbou silnici od Cerkna. Ve skále nad tvrzí je vybetonován úkryt R XVIII.

Ve druhém sledu za zatáčkou se na pravém břehu řeky nachází tvrz O-61 (na plánu č. 2). Jedna zbraň chránila tvrz O-64, druhá komunikaci. Ve svahu nad tvrzí stojí pozorovatelna „G“ a za ní protitankový objekt zesíleného polního opevnění.

Třetí sled tvoří dvojice tvrzí O-62 (č. 4) a O-65 (č. 6) umístěná za další zatáčkou. Obě mají jednu kulometnou kasematu a chránily kosou palbou protilehlé břehy řeky. Nad tvrzí O-62 ještě najdeme úkryt „R XVI“ a u silnice stojí pevnostní kasárna a muniční sklad. Kousek výše je kruhové betonové kulometné hnízdo, které mělo krýt případný ústup pevnostních posádek. Mezi tvrzemi O-64 a O-65 zesiloval obranu dvoustřílnový kulometný objekt, který chránil tvrz O-61 a pozorovatelnu „G“. Obranu doplňovalo postavení pro světlomet a polní opevnění. Celý uzávěr disponoval 18 těžkými, 6 lehkými kulomety a dvěma 47 mm protitankovými kanóny.

Všechny těžké objekty poničila jugoslávská armáda v roce 1968 odpálením staré dělostřelecké munice, pancéřové prvky skončily většinou ve šrotu. Mezi tvrzemi O-61 a O-63 jsou vidět rozházené střepiny z pancířů střílen a také čelní stěna sponzonu. U tvrzí O-64 a O-65 leží dokonce celé pancéřové desky střílen, vyražené z kasemat tlakovou vlnou. Všechny objekty lze navštívit (i když s obtížemi) kromě tvrze O-64, která byla velmi poškozena při rozšiřování silnice a úkrytu R XVIII. Pravděpodobně byl zasypán a zatím se jej nepodařilo lokalizovat ani podle originálních italských plánů.