/obrazky/kanon36-nem-01.jpg;;Objekt R631b vyzbrojený 4,7cm Pak K 36(t) v zátoce St. Aubin na ostrově Jersey;;
/obrazky/kanon36-nem-02.jpg;;Střílna s pancéřovou deskou ve spuštěné poloze (objekt typu R506b v přístavu St. Malo ve Francii);;
Protitankový kanon vz. 36 se po záboru zbytku ČSR na jaře 1939 stal vítaným přírůstkem německé pevnostní výzbroje. Kanon byl zaveden do výzbroje německé armády pod označením 4,7cm PaK 36(t) a našel uplatnění v řadě německých pevnostních staveb po celé Evropě. Střílna dostala označení 770P4. První "paky" se objevily již v roce 1939 v některých objektech na Westwallu (Siegfriedovy linie). V květnu 1940 bylo na Westwallu postaveno 45 pevnostních objektů vyzbrojených kanonem 4,7cm Pak 36(t). Masového využití se ex-československé kanony dočkaly až při výstavbě Atlantického valu v letech 1942-44. V tomto období bylo postaveno 493 objektů osazených střílnou 770P4. K použití 4cm kanonu v pevnostních stavbách na východě nedošlo. Snad jedinou vyjímku představoval jeden 4,7cm Pak 36(t) osazený v malém objektu tvrze Ludendorff, která byla součástí severního úseku pevnostní linie Oder-Warte-Bogen. Střílna i zbraň byly používány bez výraznějších zásahů do jejich konstrukce. Jedinou podstatnější změnou bylo použití spouštěcí pancéřové desky před střílnou, kterou měla chránit před přímými zásahy (v podstatě se jednalo o obdobu naší pancéřové oponky).
/obrazky/kanon36-172.jpg;;4,7cm Pak K 36(t) výrobního čísla 172 zrekonstruovaný v roce 2006 členy KVH Náchod v norském muzeu v Austrattu;;
4,7cm Pak K 36(t) výrobního čísla 172 v norském muzeu v Austrattu
/obrazky/R506.jpg;;Půdorys objektu R506 pro 4,7cm Pak K 36(t) používaný na Siegfriedově linii;;
/obrazky/kanon36-nem-03.jpg;;Střílna se spouštěcí pancéřovou deskou v německém provedení;;