PANCÉŘOVÉ PRVKY ČS. OPEVNĚNÍ

Pancéřové prvky tvořily neodmyslitelnou a velice důležitou součást těžkého opevnění československého pevnostního systému. Měly plnit celou řadu úkolů, především však měly sloužit k pozorování a vedení paleb. Bylo používáno několik typů zvonů, kopulí a věží, z nichž některé nebyly vůbec vyráběny, protože zůstaly ve stadiu prototypových zkoušek.

Původní úvahy o způsobu vyzbrojení objektů stálého opevnění předpokládaly použití velkého množství zbraní a pancířů nejrůznějších typů. Postupem času, především ale v období let 1936-37, si odpovědní důstojníci uvědomovali, že v zájmu urychlení vývoje, ušetření finančních prostředků a zjednodušení logistických problémů bude vhodné do výzbroje zavést pouze několik typů pancířů a zbraní.

Obecně lze pancéřové prvky používané v letech 1935-38 v ČSR rozdělit na dvě základní skupiny:

• pevné (zvony a kopule), které byly pevně usazeny do stropní desky objektu a nebylo možné jimi manipulovat - odměr jejich střílen byl pevně daný,
• pohyblivé (věže), které se mohly otáčet (vertikální pohyb) a nebo otáčet a vysouvat (vertikální i horizontální pohyb).

Nejčastěji se ale pancéřové prvky rozděluji na:

• zvony, které sloužily především pro pozorování předpolí a řízení palby hlavních zbraní objektu a v případě napadení objektu nebo jeho sousedů mohly vést i palbu z kulometu, popř. minometu,

• kopule, které byly určeny výhradně pro vedení dalekých paleb hlavních zbraní a nahrazovaly střílny pod betonem,

• věže, které měly disponovat dělostřeleckou výzbrojí a byly součástí hlavního palebného systému.

Pancéřové zvony byly vyráběny ve třech stupních odolnosti - s tloušťkou stěn 15, 20 a 30 cm - viz následující tabulka:

Stručná charakteristika pancéřových prvků
používaných v objektech čs. opevnění v letech 1935-38

	Pěchotní zvon pro lehký kulomet vz.26 (AJ/N) byl nejčastěji používaným pancéřovým prvkem čs. opevnění. Zvon byl určen především k pozorování a řízení palby hlavních zbraní v objektu. Ze střílen mohla být také vedena palba z lehkého kulometu vz.26. Zvon mohl mít dvě až šest střílen, k pozorování sloužil periskop ve vrchlíku zvonu. Byl vyráběn ve všech stupních odolnosti a využíván ve všech typech objektů těžkého opevnění.
	Pěchotní zvon pro těžký kulomet vz. 37 (AJ/D) byl konstrukčně velice podobný předchozímu typu. Hlavní rozdíl spočíval v typu použité zbraně - namísto lehkého kulometu bl použit těžký kulomet vz.37. V plášti zvonu mohly být dvě až šest střílen, ve vrchlíku byl otvor pro pozorovací periskop. Tento typ pancéřového zvonu byl používán v objektech římské odolnosti.
	Dělostřelecký pozorovací zvon AJ/děl byl využíván výhradně k dělostřeleckému pozorování, na základě kterého měla být řízena palba tvrzového dělostřelectva. K pozorování sloužil periskop vysunovaný otvorem ve vrchlíku zvonu nebo průzory (jeden až čtyři) v plášti zvonu. S žádnou výzbrojí se v tomto typu zvonu nepočítalo. Až na malé vyjímky se používal v pěchotních srubech nebo dělostřeleckých pozorovatelnách.
	Ventilační zvon byl nejmenším pancéřovým prvkem čs. opevnění. Jako součást ventilačního systému některých objektů byl určen k nasávání čerstvého vzduchu z venčí nebo naopak k výfuku zkaženého vzduchu z objektu. Podrobný popis ventilačního zvonu.
	Kopule pro těžký kulomet vz.37 (JA/D) v podstatě byla pancéřová střelecká místnost vyzbrojená jedním těžkým kulometem vz.37. Měla jednu nebo dvě střílny a dva malé pozorovací průzory. Uplatnění našla především v pěchotních srubech, ale mohla být osazena i v objektech ostatních typů (např. dělostřelecká věž tvrze Hanička) všech odolností.
	Kopule pro těžký dvojkulomet vz.37 (JA/M) nahrazovala střelecké místnosti pod betonem. Měla pouze jednu střílnu pro kulometné dvojče vz.37 a dva malé pozorovací průzory. Kopule se osazovala převážně v pěchotních srubech všech odolností.
	Kopule pro 12cm minometné dvojče byla určena výhradně pro tvrzové minometné sruby. V pevně zabetonované kopuli se měl otáčet pouze vrchlík s ústím hlavní dvou 12cm minometů. Věž nebyla nikdy vyrobena.
	Otočná kulometná věž pro kulometné dvojče vzor 37(OR/M)  měla být osazena pouze v několika pěchotních srubech. Kulometné dvojče vz.37 mělo postřelovat předpolí před objektem. Věž měla dvě střílny, otočná část byla vsazena do pevně zabetonovaného předpancíře. Věž se nepodařilo osadit do žádného z objektů.
	Otočná a výsuvná dělostřelecká věž pro dvě 10cm houfnice vzor 38 (RO(2Y) představovala nejmohutnější prvek čs. opevnění. Šlo o velice účinný zbraňový komplet určený výhradně pro objekty dělostřeleckých tvrzí. Byla vyzbrojena dvojicí 10cm houfnic vz.38 a mohla se pohybovat jak v horizontálním, tak i ve vertikálním směru. V žádném z objektů nebyla osazena.
	Další projekty - kromě výše uvedených pancéřových prvků se plánovalo použití i dalších typů, mezi které patřila například otočná věž vyzbrojená protitankovým kanonem, pancéřová polokopule apod.