Podoba pevnostních objektů se postupem času výrazně
mění. Jako příklad mohou posloužit objekty stavebního úseku 7./V. Sedloňov
na Náchodsku (v bezprostředním okolí tvrze Skutina). Následující článek
byl v roce 1996 otištěn v interním časopisu Klubu historického vojenství
Brno. Popisuje stav šesti pěchotních srubů - jistě bude zajímavé jej
porovnat se stavem dnes. Text byl ponechán v původní podobě.
Těžké opevnění v úseku Polom - Skutina v roce 1996
V rámci sedmého stavebního podúseku náchodského ŽSV měly
být do konce roku 1938 postaveny samostatné pěchotní sruby mezi Polomským
kopcem a Šibeníkem (N-S 43 až 47, N-S 53 až 59). Jejich hlavním úkolem
bylo zajistit obranu na západ od masívu Orlických hor, především silnice
ve směru na Dobrušku: Olešnice v Orl. horách - Sedloňov - Dobruška a
Olešnice v Orl. horách - Rzy - Dobruška. Obranu mělo zesilovat dělostřelectvo
z tvrze Skutina, která byla rozestavěna severozápadně od Sedloňova (celekm
se mělo jednat o pět 10cm houfnic a dva 12cm minomety) .
V únoru 1938 byl MNO vypsán konkurz na stavbu dvou stavebních
podúseků, jež měly organizačně podléhat ŽSV Náchod - celkem se jednalo
mělo o 23 samostatných pěchotních srubů mezi Sedloňovem a Dobrošovem.
První podúsek Borová (č. 6) zahrnoval objekty v úseku Dobrošov - Dlouhé,
druhý, označovaný jako Sedloňov (č. 7), pak objekty v úseku Dlouhé -
Polom. Soutěže na vybudování dvanácti pěchotních srubů sedmého stavebního
podúseku se zúčastnilo celkem deset, většinou již zkušených, stavebních
firem: Bořkovec, Frič, Hráský a Jenč, Lanna, Matolín, Matoušek, Sedlák,
Silsta, Skorkovský a Střebský (ten získal stavbu sousedního podúseku
Borová). Nejnižší nabídku podala firma Ing. Karel Skorkovský z Prahy,
která v tomto prostoru od konce roku 1937 budovala dělostřeleckou tvrz
Skutina a měla zde již soustředěno veškeré potřebné technické vybavení
i zkušené dělníky.
Na základě zadávacího výnosu MNO ze dne 17. března 1938
byla výstavba podúseku č. 7 Sedloňov zadána firmě Skorkovský za celkovou
částku 14,082.806,34 Kč. Firma se zavazovala dokončit veškeré stavební
práce za 250 pracovních dnů, t.j. cca do konce roku 1938.
Rozpočet na výstavbu podúseku Sedloňov
| stavební náklad |
14 082 800,34 Kč |
| cement |
1 775 880,- Kč |
| armovací železo |
2 052 250,- Kč |
| stavební náklad celkem |
18 817 440,- Kč |
| celkové náklady včetně osobních a věcných
administrativních výdajů |
19 030 000,- Kč |
Poznámka: Tento rozpočet ve své knize "Opevnění
na Náchodsku" uvádí O. Holub, stavební náklad se v porovnání
s údajem E. Stehlíka liší o 6,.- Kč.
Práce byly zahájeny 27. března 1938, ke dni 1. května
1938 bylo na staveništi zaměstnáno 100 dělníků (dalších 385 pak firma
Skorkovský zaměstnávala na stavbě tvrze Skutina). Stavbyvedoucím se stal
por.stav. Vladimír Kadlec, vojenský stavební dozor, jehož velitel byl
jmenován kpt.žen. Ladislav Palička, sídlil v Bartoňově hotelu na Polomu.
Není bez zajímavosti, že tato budova byla v červenci zapálena místními
henleinovci.
Protože se stavební práce rozběhly až na jaře 1938, podařilo
se do zářijové mobilizace vybetonovat jen polovinu ze zadaného počtu
objektů. Pět z nich (N-S 43 až 47) stálo na východním křídle tvrze Skutina,
poslední šestý (N-S 53) pak na západním křídle. U dalších pěti srubů
se podařilo stavbu alespoň zahájit, vesměs však byly provedeny jen výkopové
práce.
Pěchotní srub N-S 43 na Polomském kopci
Objekt byl těsně po dokončení betonáže, pravděpodobně
byly částečně vyspraveny vnitřní stěny. Kamennou rovnaninou byla obrovnána
pouze revizní šachta.
Okolí objektu je částečně vykáceno, z pravé strany je
možné fotografovat proti šachtě pro kopuli KM, levá strana je ještě zarostlá.
Protože objekt nebyl zahrnut zeminou je mírně vyvýšen nad terénem, vstup
do objektu umožňuje vchodová chodbička.
Levá část interiéru není znečištěna (nebyly zde vyzděny
příčky), naproti tomu pravá strana byla poškozena odstřelením podlahy
horního patra. Exploze poškodila i některé další partie objektu (z vnější
strany jsou patrné četné praskliny, jedna je i na stropnici).
Střelecká místnost zbraně G je suchá, vlastní střílna
je dobře zachována. V objektu se na mnoha místech dochovaly zbytky původního
bednění, především v prostupech pro ventilaci. Zajímavé jsou také vybetonované
prostupy v týlových stěnách v místech, kde měly být periskopové roury
- v době betonáže objektu nebyly pravděpodobně k dispozici na staveništi
a měly být zabetonovány dodatečně (to je případ i dalších dvou objektů).
O skutečnosti, že objekt byl opuštěn krátce po dokončení betonáže svědčí
i nenaohýbané "prasečí ocásky" na okraji stropnice, které směřují
vzhůru.
Šachty pro zvon i kopuli jsou prázdné, otvor po vytržené
střílně M je volný. Diamantový příkop je prázdný, revizní šachta před
diamantovým příkopem je neznečištěná. Velkou raritou a zajímavostí je
kulometná střílna z LO vz.37, která zde byla použita jako krycí střílna
vlevo od vchodu místo obvyklé střílny N. Rozdíl v síle stěny byl eliminován
betonovými zuby.
Pěchotní srub N-S 44 na Polomském kopci
Objekt byl těsně po dokončení betonáže, bednění nebylo
zcela odstraněno. Další práce nebyly ve větším měřítku zahájeny s vyjímkou
vyspravení stěn, které bylo částečně provedeno.
Dnes je srub zarostlý mladým lesem, takže podmínky pro
fotografy nejsou ideální. Objekt byl zapuštěn ve skalnatém terénu, nebyl
opatřen kamennou rovnaninou ani obsypán zeminou. Pohodlný vstup i zde
umožňuje vstupní chodbička.
Objekt je naprosto zachovalý, schází jen vytržené střílny
hlavních zbraní (L1 a M) - vzniklé otvory nebyly zabetonovány. I zde
jsou patrné zbytky neodstraněného "šalování" (převážně v dolním
patře), nedokončené stavební práce připomínají také neuřezané traverzy
procházející oběma patry a stropnicí, nezohýbané "prasečí ocásky" na
okraji stropnice, atd. Jako u sousedního objektu N-S 43, i zde nebyly
při betonáži zabetonovány roury pro periskopy. Před diamantovým příkopem
je patrný výkop pro revizní šachtu.
Zvonová šachta je volná, pětistřílnový zvon neměl mít
betonový náběh. Diamantový příkop je volný, jeho hrana je zkosena.
Pěchotní srub N-S 45 poblíž hájenky na Polomu
Stav provedených prací nemohl být zjištěn, neboť objekt
není přístupný. Pravděpodobně zde již byly hotovy vnitřní i vnější omítky,
možná byly již vyzděny i cihlové příčky.
Bohužel srub se nachází na vojenském pozemku, který
je pochopitelně oplocen a nepřetržitě obsazen příslušníky AČR. Objekt
je kompletně zahrnut zeminou a společně s přilehlou budovou je využíván
vojenským útvarem z Dobrušky.
Pěchotní srub N-S 46 nad silnicí Sedloňov - Olešnice
v O. h.
Bednění odstraněno, vnitřní stěny vyspraveny, vnitřní
i vnější omítky provedeny, cihlové příčky vyzděny a vyspárovány mimo
horní korkové vrstvy. Podlahy hotovy jen v kasematách, za střílnou pro
obranu vchodu a částečně i v dolním patře. Zárubně vnitřních dveří byly
osazeny (pravděpodobně mimo rámů u WC), zárubně vchodových nikoliv (pouze
mříž). Kamenná rovnanina nebyla položena, zahrnutí zeminou nebylo provedeno.
Objekt stojí na okraji lesa vpravo nad výše zmiňovanou
silnicí. Do objektu bylo možné vstoupit vchodovou chodbičkou. Zřejmě
v průběhu roku 1994 byl objekt neznámými nadšenci částečně vyčištěn,
střílny pro zbraně N byly natřeny (u vchodu o objektu byl vylepen leták,
který informoval, že objekt je upravován členy SPČO !).
Cihlové příčky byly v horním patře vybourány, v dolním
patře se zachovaly. Až na čtyři vytržené střílny hlavních zbraní (2x
L1 a 2x M) nenese objekt žádné stopy poškození (pouze v horním patře,
v místě, kde se o patro níž nachází studna, je průraz v podlaze - jeho
původ však není možné časově přesně určit). Zárubně vnitřních dveří byly
vybourány, vchodové nebyly vůbec osazeny. Všechny tři šachty (dvě pro
zvony a jedna pro kopuli) jsou volné, levý diamantový příkop je prázdný
(před ním je patrný výkop pro revizní šachtu), v pravém je smetiště.
Při betonáži nebyla osazena vnější část dvojitého výfuku
- ze stěny vystupují jen dvě trubky (dobře patrné na fotografii v knize
E. Trojana Betonová hranice na straně 49).
V letošním roce (1996) zde po více jak půlstoletí opět
propukl stavební ruch. Celé okolí i vlastní objekt se mění téměř k nepoznání.
Koncem září se zde dokonce objevily i tři makety zvonů a kopule !!!
Pěchotní srub N-S 47 v poli severně od Sedloňova
N-S 47 byl vybetonován jako první objekt sedmého podúseku
ve dnech 28. června až 3. července 1938. Bednění bylo odstraněno, vnitřní
stěny vyspraveny, vnější i vnitřní omítky dokončeny. Cihlové příčky byly
vyzděny a vyspárovány, chyběla jen korková vrstva v horním patře. Zárubně
vnitřních dveří byly osazeny, ve vchodové chodbičce nebyly (jen mříž).
Rozsáhlejší terénní úpravy provedeny nebyly, objekt byl pravděpodobně
zarovnán do úrovně okolního terénu, kamenná rovnanina nebyla zřejmě položena.
Objekt stojí na vyvýšenině uprostřed pole severozápadně
od Sedloňova, je fotogenický. Vstup do objektu je možný otvorem po vytržené
střílně nebo polozazděným vchodem.
Srub nebyl poškozen, Němci zde "jen" vytrhli
čtyři střílny pro hlavní zbraně (2x L1, 2x M). V horním patře jsou příčky
vybourány, v dolním jich většina zůstala zachována. Dolní patro objektu
je však do výšky 20 - 40 cm (hladina průběžně kolísá) zatopeno vodou.
Čistička kalů OMS je umístěna pod pravou zvonovou šachtou, což je u římské
odolnosti netypické.
Šachty pro pancéřové zvony jsou volné, oba diamantové
příkopy jsou zavezené hlínou. Na týlové stěně je ještě patrný nápis "AŤ
ŽIJE Č.S.R.!".
Pěchotní srub N-S 53 v lese nad osadou Lužany
Objekt byl těsně po dokončení betonáže, bednění nebylo
pravděpodobně ještě odstraněno celé. Objekt byl betonován jako poslední
(?).
Vzhledem k tomu, že stromy zasahují téměř až ke stěnám,
není možné objekt dobře fotografovat. Vstup je možný vchodem, který byl
původně zazděn.
Interiér objektu je vyčištěn, neboť slouží je trampská
osada nebo něco podobného (některé prostory jsou upraveny pro spaní).
Objekt byl těsně po dokončení betonáže, což dokazují četné zbytky bednění
v různých částech objektu (téměř kompletní vyšalované střílna pro zbraň
N !), neuřezané traverzy procházející celým objektem stejně jako nezohýbané "prasečí
ocásky". Na stropnici nebyla navezena žádná zemina.
Stejně jako u objektu N-S 46 i zde schází vnější část
dvojitého výfuku, zabetonovány nebyly též periskopové roury, pro které
byly ponechány jen šikmé prostupy ve stěnách. Šachty pro zvony ZN jsou
zabetonované, šachta pozorovacího zvonu je volná a je tudy možné vylézt
na stropnici. Diamantový příkop je zasypán, jeho hrana je zkosena.
Všeobecné poznámky a poznatky
- V žádném z objektů nebyla položena korková vrstva
používaná místo horní řady cihel u příček v horních patrech objektů.
- Při betonáži nebyly k dispozici některé komponenty
dodávané Vojenskou správou - především periskopové roury pro stěny
100 a 125 cm a vnější část dvojitých výfuků.
- Omítky objektů N-S 46 a 47 (také N-S 48 na Skutině)
jsou v tmavém provedení bez maskovacích srvrn. Z toho lze usuzovat,
že stejným způsobem měly být provedeny i omítky u ostatních srubů.
- Žádné instalační práce uvnitř objektů nebyly zahájeny,
pravděpodobně nebyly ani zadány příslušným firmám.
- K osazování pancéřových zvonů v této oblasti vůbec
nedošlo, zřejmě se tak mělo stát až na jaře 1939.
Prameny
- Holub O., Kaplan V., Opevnění na Náchodsku
- Stehlík E., Organizace výstavby čs. Těžkého opevnění
ve druhé polovině 30. let, HaV
- Vlastní průzkum v terénu
Poznámka na závěr
Situace v roce 2002 je v porovnání se stavem před sedmi
lety poněkud odlišná:
- N-S 43: odpovídá stavu v roce 1996
- N-S 44: odpovídá stavu v roce 1996
- N-S 45: odpovídá stavu v roce 1996 (AČR)
- N-S 46: uzavřen; využíván soukromou osobou
- N-S 47: uzavřen; občas bývá přístupný veřejnosti
- N-S 53: na soukromém pozemku